Několik fotografií ze semináře v pdf souboru ke stažení zde.

Dobové reflexe počátků české a slovenské spolupráce s SÚJV a CERN v písemných pramenech

Sestavila Emilie TĚŠÍNSKÁ

Jde o dílčí citace z písemných pramenů předkládané v souvislosti s nadcházejícím seminářem „Československá jaderná fyzika: mezi SÚJV a CERN“ k zamyšlení a jako dílčí inspirace k diskusi. Jména osob v odkazech uvádíme bez titulů. Plné odkazy na písemné prameny budou uvedeny v tištěné verzi.

– o –

Českoslovenští pracovníci se seznamují v Dubně s moderní měřící technikou, účastní se na přípravě fyzikální problematiky a na fyzikálních měřeních. Řada prací našich pracovníků povede k publikaci. Velkým přínosem pro naše pracovníky je účast v kolektivní práci, která je ve Spojeném ústavu rozvinuta v daleko větší míře než v Československu. Na řešení jednoho problému podílí se obvykle značný počet vědeckých pracovníků. Tento kolektivní způsob práce vede také k tomu, že nelze dosti dobře školit ve Spojeném ústav vědecké aspiranty, pro jejichž kandidátskou práci je předepsána zcela samostatná vědecká práce. V Dubně se otázka kandidátských prací řeší tím způsobem, že z kolektivní práce řady vědeckých pracovníků na jednom problému vyčlení se v daném okamžiku podíl pracovníka, který chce se stát kandidátem věd, a tento problém jeho práce je pak předkládán při obhajobě kandidatury věd. Tímto způsobem je vyřešen rozpor mezi požadavkem kolektivnosti ve vědecké práci a požadavek samostatné tvůrčí činnosti budoucího kandidáta věd. [Čestmír ŠIMÁNĚ v informaci o 4. zasedání Vědecké rady SÚJV pro zplnomocněného zástupce vlády ČSR v SÚJV Jaroslava Kožešníka (datováno 30. 5. 1958)]

– o –

Vzhledem k tomu, že mohutné urychlovače jako berkleyský kosmotron, synchrofázotron SÚJV v Dubně a budoucí synchrofázotron v CERNu v Meyrinu u Ženevy brzo ozáří tak velká množství materiálu jak při pozorování jaderných emulyzí, tak při aplikaci bublinkové komory, je nutno co nejrychleji přejít k automatizaci zpracování zachycených zjevů elektronickými zařízeními a počítacími stroji.“ [Václav PETRŽÍLKA ve zprávě o účasti na Mezinárodní konferenci fyziky vysokých energií v CERN, 29. 6. − 5. 7. 1958 (datováno 21. 12.1958)]

– o –

Hlavním úkolem SÚJV v Dubně je výzkum v oblasti elementárních částic. Z toho vyplývá, že spolupráce ÚJV a SÚJV byla do nedávné doby poměrně malá. V SÚJV pracovalo několik skupinek z ČSSR, avšak pracovníci se po návratu do ÚJV přeorientovali na jinou problematiku řešenou v ÚJV, takže význam zkušeností získaných v SÚJV je pro jejich práci v ÚJV malý. Situace se poněkud změnila v poslední době, kdy na žádost ČSSR a dalších členských států byl SÚJV uložen též úkol organizovat spolupráci mezi členskými státy v oblasti jaderné fysiky nízkých energií.  Další změnu v tomto stavu znamená i spuštění pulzního rychlého reaktoru a cyklotronu s mnohonásobnými ionty. Tato dvě zařízení je možno využívat i pro práce prováděné v ÚJV. Na cyklotronu mnohonásobnými ionty pracuje dnes pětičlenná skupina chemiků z ÚJV a připravuje se další skupina fysiků k odjezdu na práci u pulzního reaktoru. Počítá se pro nejbližší dobu s se spoluprací v dalším vývoji cyklotronu a lineárních urychlovačů. Rozsáhlejší a těsnější spolupráci však vadí především to, že problematika SÚJV se nekryje s problematikou řešenou v ÚJV a při krátkých pobytech v Dubně to znamená pro mnohé pracovníky dvojí rychlou přeorientaci.“ [Zpráva o situaci v Ústavu jaderného výzkumu ČSAV v Řeži (datováno listopad 1960)]

– o –

Ve Spojeném ústavu jaderných výzkumů v Dubně se každoročně vystřídá několik československých pracovníků, kteří zde − společně se specialisty ostatních socialistických zemí, zejména sovětskými  – pracují na aktuálních problémech v různých oborech jaderné fyziky. Unikátní urychlovače, rychlý reaktor a jiné speciální nákladné přístroje jim umožňují provádět výzkum prvořadého významu.“ [Miroslav KARMASIN (Ústav jaderného výzkumu ČSAV) in: Jaderná energie 7, 1961, s. 265]

– o –

Především je nutno uvést, že pracovní pobyt v takovém ústavu, jako je SÚJV mně dal možnost spolupracovat na nejaktuálnějších problémech jaderné fysiky, diskutovat o nich jak s experimentálními, tak teoretickými pracovníky jak z SÚJV, tak i z jiných moskevských ústavů, zvláště FIAN a ITEF, a konečně i přednášet o nich na mezinárodním fóru. Zvlášť cennými byly předběžné informace, které bylo možno získávat jak na seminářích v LVE, tak i v ostatních laboratořích SÚJV o pracech, které se tam konaly nebo byly právě dokončeny, nebo o význačných pracech v zahraničí, o nichž byly do SÚJV zaslány předtisky nebo předběžné zprávy. Konečně pro pokrčování v práci na tematice v našich laboratořích má význam možnost spolupráce s SÚJV a získání potřebných experimentálních materiálů jak fotoemulzních, tak snímků z bublinkových komor. Za tím účelem je třeba udržovat vědecký kontakt s pracovníky SÚJV jednak vysíláním dostatečného počtu zkušených čs. pracovníků do laboratoří SÚJV podle dlouhodobého dobře připraveného plánu, jednak vysíláním starších vědeckých pracovníků z SÚJV do ČSSR. Naši pracovníci se tak seznámí netoliko z publikací, nýbrž přímo na místě s prací laboratoří SÚJV, naváží žádoucí vědecký kontakt a po delším úspěšném pobytu si zajistí automaticky posílání potřebného experimentálního materiálu pro laboratoře v ČSSR. Vědečtí pracovníci z SÚJV, kteří budou vyslání do ČSSR, se seznámí s možnostmi našich laboratoří a učiní si představu, které materiály a do jaké míry mohou být v našich laboratořích zpracovány; kromě toho budou jednak informovat naše pracovníky o nejnovějších výsledcích práce v SÚJV, jednak s nimi budou diskutovat výsledky získané na problematice sledované v našich laboratořích buď nezávisle, nebo ve spolupráci s SÚJV.

Při této příležitosti bych rád zdůraznil, že nesouhlasím s pokusy Fyzikálního ústavu navázat spolupráci s CERNem ze dvou důvodů. Především z politického hlediska je nutno, aby LDS společně s SSSR se snažily ať v SÚJV v Dubně, nebo v jiné spolupráci s ústavy SSSR řešit otázky elementárních částic a soutěžit svými výsledky s výsledky západních laboratoří. Ale ani z odborného hlediska není tato spolupráce s CERNem únosná vzhledem k tomu, že naše ústavy nemají zatím vybudovánu výrobní základnu přístrojovou tak, aby mohly postavit např. jako École polytechnique v Paříži svou bublinkovou komoru a užít jí v CERNu u urychlovače, nebo postupovat jako anglické laboratoře, které budou mít v CERNu vlastní bublinkovou komoru tzv. ‚British National Bubble Chamber‘„. [Václav PETRŽÍLKA (FTJF ČVUT), zpráva o dvouletém pracovním pobytu v SÚJV (datováno 1. 11. 1961)]

– o –

Kvalita [tzv. ‚vědeckého života laboratoře‘] není závislá na počtu konaných seminářů v roce, na množství přečtených časopisů a pod., nýbrž na osobním styku lidí s ostatními laboratořemi ve světě. Jedině tento způsob získávání informací dává možnost citlivě a rychle reagovat. Je mylné se domnívat, že současný stav vědy nalezneme na stránkách časopisů, v článcích publikovaných s více než půlročním zpožděním! Vždyť většina jejich autorů je po této době považuje již jen za mrtvé doklady kdysi živých diskusí, pochybností a snah.“ [Milan VOTRUBA (Fyzikální ústav ČSAV), zpráva o stipendijním pobytu v CERN (datováno 2. 2. 1962)]

– o –

Členství v CERNu by zásadně mohlo přijít v úvahu jen tehdy, kdyby státy sdružené ve Spojeném ústavu jaderného výzkumu, po případě ve Stálé komisi RVHP pro mírové využití atomové energie, považovaly za účelné přímé proniknutí do CERNu a jeho vedení. V žádném případě by však zřejmě nyní ani pro nejbližší léta nemohlo Československo zajistit úhradu členského příspěvku.“ [Interní sdělení pro místopředsedu ČSAV J. Kožešníka (datováno 3. prosince 1962)]

– o –

Celkem se domnívám, že v oboru fysiky vysokých energií bychom se neměli orientovat jenom na spolupráci s SÚJV v Dubně, nýbrž také na pracovníky FIANu, kde úroveň práce hlavně teoretické je podle mého názoru v určitých směrech vyšší než v Dubně.“ [Vladislav ŠIMÁK (Fyzikální ústav ČSAV), zpráva ze šestidenního pobytu v SSSR v říjnu 1962 (datováno 18. 12. 1962)]

– o –

Třebaže to byl profesor Pontecorvo v Dubně, který přišel s myšlenkou realizace neutrinových experimentů … , přesto pokusy byly provedeny v Brookhavenské národní laboratoři v Uptonu, N. Y. Přitom Dr. Schwarz na loňské Rochesterské konferenci v Ženevě výslovně uvedl, že základem k pokusům s neutriny v Brookhavenské národní laboratoři byly práce Pontecorvovy. Je tedy zřejmé, že se o aktuálních námětech v SÚJV v Dubně uvažuje, že však jejich realizace nejde dosti rychle. Domnívám se, že ředitelství SÚJV v Dubně má stejné obtíže s výrobou součásti v závodech SSSR, jako je tomu u nás. Je to vidět např. ve výrobě dvoumetrové bublinové komory, která se stále oddaluje pravděpodobně proto, že podolský závod pro Moskvou nedodává včas součásti.“ [Václav PETRŽÍLKA v dopise zmocněnci vlády ČSSR v SÚJV Jaroslavu Kožešníkovi z 26. listopadu 1963 ve věci námětů k diskusi na 15. zasedání VR SÚJV v Dubně v listopadu 1963]

– o –

Svůj studijní pobyt v SÚJV považuji za velmi užitečný a prospěšný jak z hlediska vlastní práce, tak i z hlediska dalšího prohloubení vědeckých styků mezi oběma ústavy. Znovu jsem se přesvědčil, jak často se v různých laboratořích řeší podobné problémy a jak účinně může i krátkodobá spolupráce napomoci jejich vyřešení. Zatímco účast na Mezinárodní konferenci [o fyzice vysokých energií v Dubně]… mi znovu připomněla, jak velkou překážkou v práci je nedostatek pohotové vědecké informace, kterým v Praze tak trpíme, druhá polovina mého pobytu [konzultace v Laboratoři teoretické fyziky SÚJV] mi jasně ukázala, že cesta k nápravě se neobejde bez prohloubení osobního styku s pracovníky hlavních světových laboratoří. Podle mého mínění by se tyto cesty měly stát pravidlem.“ [Jan FISCHER (Fyzikální ústav ČSAV) ve zprávě o služební cestě do SÚJV ve dnech 3. 8. − 5. 9. 1964 (datováno 5. 10. 1964)]

– o –

Z evropské fysiky se dostávají do popřední (podobně jako v jaderné fyzice) francouzští fysikové (jak experimentátoři, tak i teoretici) a to jak v CERNu, tak i v domácích laboratořích (Saclay, École Polytechnique). Zatímco CERN má silné vědecké zázemí v národních laboratořích, tvoří Dubna prakticky izolovaný bod, který má malou oporu v laboratořích svých členských států. I tato okolnost je mnohými pracovníky v Dubně považována za velmi nešťastnou.

Zaostávání v oblasti velmi vysokých energií chce SSSR dohnat budováním urychlovače na 70 GeV v Serpuchově, kde tento urychlovač má být vybaven moderními výkonnými počítači, a který v době svého dokončení (asi v r. 1968) bude největším urychlovačem na světě.

Domníváme se, že na tuto situaci se musíme i u nás připravit cílevědomým vybudováním experimentální základny v domácích laboratořích (měřící automaty a počítací stroje) podobně, jak se o to snaží např. Polsko, NDR, Maďarsko a Rumunsko, a přirozeně školením kádrů vědeckých pracovníků. Za tím účelem je třeba zesílit a rozšířit zahraniční styky (hlavně dlouhodobé pracovní pobyty) nejen v evropských zemích, nýbrž také v USA; v tomto směru již jmenované socialistické státy i ČSSR projevily iniciativu. [Společná zpráva J. PERNEGRA, J. FISCHERA, F. JANOUCHA, M. ODEHNALA a M. PETRÁŠE o účasti na Mezinárodní konferenci o fyzice vysokých energií v SÚJV v Dubně, 5. − 15. 8. 1964 (s. d.)]

– o –

Při diskusích na seminárních přednáškách v oddělení bublinových komor [v CERN] a v rozhovorech s vedoucími fysiky v CERNu (prof. Ch. Peyrou, D. R. O. Morrison, W. O. Lock) jsem se přesvědčil, že s. Šimák je považován za velmi nadaného pracovníka, od jehož inventivnosti se hodně očekává v novém velkém ‚antiprotonovém experimentu‘. Rovněž Lehrausovy experimentální zkušenosti, samostatnost v práci a obětavost jsou oceňovány. Naši pracovníci (včetně M. Votruby, který byl v CERNu v r. 1960-1961) jsou považováni za pracovitější a samostatnější než řadoví stipendisté ze západní Evropy; snad také proto jsem se všude setkal s velkou ochotou ke spolupráci s ČSSR. [Z řady přátelských rozhovorů v CERN vyplynulo, že ] pokud budeme mít v Praze zajištěny minimální podmínky pro práci se snímky z bublinových komor (poloautomaty k měření a počítací stroj), můžeme dostat z CERNu (zdarma) prakticky neomezené množství experimentálního materiálu z kteréhokoli pokusu.

Jeden večer jsem strávil s prof. Fenyvesem z Dubny, který projednával s prof. Gregorym (s jistými obtížemi) rozšíření spolupráce mezi SÚJV a CERNem. [Jaroslav PERNEGR (Fyzikální ústav ČSAV) zpráva o účasti na zasedání Komitétu pro experimenty pomocí jaderných emulsí CERN − 21. 9. 1964 (datováno 7. 12. 1964)]

– o –

Vzhledem k relativním nedostatku zkušených matematiků v Dubně (nejvýše 15 na asi 500 vědeckých pracovníků ostatních oborů) se vyvinula praxe, jež se navíc ukázala jako efektivní, a sice, že se uvnitř národních skupin těsně spolupracuje od poskytování jednorázových konzultací až po spontánní vytváření trvalejších pracovních kolektivů. Všichni čs. matematici bez výjimky, kteří byli dosud v Dubně, se do takové spolupráce zapojili. Navrhujeme proto, aby byla (při současném stavu asi 30 čs. fyziků a chemiků) v Dubně udržována stále hladina nejméně 4 čs. matematiků, z nichž dva by měli být zkušenější a dva s 2−5letou praxí.“ [Ivan FRIŠ a Petr LIEBL (Matematický ústav ČSAV), závěrečné shrnutí ve zprávě o pracovním pobytu ve Výpočetním centru SÚJV v první polovině roku 1965]

– o –

Je samozřejmé, že nemohu podat přesný seznam osob, se kterými jsem mluvil, ani přesný výčet témat, o kterých se hovořilo. Domnívám se však, že jsem se setkal relativně velmi často s velmi pokrokovými názory, zvláště u Francouzů, a že myšlenka, která převládala ve všech podobných rozhovorech, byla nezbytnost budoucí těsnější spolupráce východní a západní Evropy jak po stránce ekonomické, tak i po stránce kulturní. [Vladislav ŠIMÁK (Fyzikální ústav ČSAV), závěr zprávy ze studijního pobytu v CERN v r. 1965 (datováno 1. 3. 1966)]

– o –

Mé pracovní podmínky se v roce 1966 nijak nezlepšily. Profesor Muzikář v létě zemřel, profesor Úlehla a docent Valenta (který už měl být dávno jmenován profesorem) jsou stále ještě v cizině − a tak jsem byl zase na všechno sám. Nejhorší je, že musím stále číst a posuzovat práce, které mne vůbec nezajímají. Na zajímavější literaturu, a tím méně na vlastní vědeckou práci mi už času nezbývá. Po návratu profesora Úlehly [z SÚJV] hodlám požádat na fakultě o dovolenou (táhnu už nepřetržitě osm let) a odebrat se na rok do Dubny, kam jsem byl pozván.“  [Václav VOTRUBA (FTJF ČVUT), zpráva o činnosti za rok 1966 pro prezídium ČSAV (s.d.)]

– o –

Administrativní zásahy do práce teoretiků jsou v SÚJV omezeny na minimum. To se projevuje v nepatrném množství schůzí, hlášení, zpráv, inventur a pod. Pracovní doba je ´kontrolován´ pouze náčelníkem skupiny, takže se nic nestane, když některý pracovník občas přijde později, na druhé straně kdokoliv může pracovat v ústavu večer nebo v neděli bez předběžných hlášení a pod… Samozřejmě tam [v SÚJV] existuje i řada záporných rysů, které ve většině případů vyplývají ze specifických místních poměrů a jejichž náprava bude velmi složitá.

1) Z pochopitelných důvodů má v SÚJV největší podíl SSSR, a to jak finanční, tak kádrový. Nelze očekávat, a bylo by to i nesmyslné, že tato situace se v dohledné době změní; socialistické státy prostě nemohou být ‚důstojným partnerem‘ SSSR. Avšak pro sovětské pracovníky ústavu platí řada předpisů běžných v čistě sovětských ústavech, ale nezvyklých v mezinárodním ústavu. Mám na mysli zvláště pravidlo pro cesty do zahraničí, pravidla schvalování publikovaných prací, pravidla korespondence atd. Díky tomu účast dubněnských fyziků na mezinárodních konferencích neodpovídá významu SÚJV, doba schvalování prací je zbytečně zdlouhavá atd.

2) […] 3) […] 4) Považoval bych za účelné, aby do Dubny v daleko větší míře přijížděli na delší dobu (několik měsíců apod.) vědci ze západních zemí. K tomu by bylo potřeba vytvořit vhodné podmínky a informovat (případně i propagovat) vědeckou veřejnost o možnostech takového pobytu. [Petr VOGEL (Ústav jaderného výzkumu ČSAV), ve zprávě o dlouhodobém pracovním pobytu v SÚJV v Dubně (datováno Řež, 11. 1. 1967)]

– o –

Posláním ústavu [SÚJV] je, aby […] vší svou činností přispíval k využití jaderné energie pouze pro mírové účely k blahu všeho lidstva […] Tomuto účelu slouží nejen experimentální a teoretické vědecké výzkumy prováděné pracovníky členských zemí v laboratořích SÚJV, ale tato spolupráce je rozšířena i na pracoviště jaderné fyziky nízkých a vysokých energií v členských státech tak, aby sloužila ‚… všestrannému rozvinutí tvůrčích schopností vědeckovýzkumných kádrů členských států Ústavu.‘ Stanovy umožňují pracovat v SÚJV i vědeckým pracovníkům jiných zemí. Taková spolupráce byla navázána v posledních letech s CERNem.“ [Václav PETRŽÍLKA, in: Jaderná energie 13, 1967, s. 409]

– o –

Rušivě, zejména při navazování kontaktů s jinými pracovišti, působil zaběhnutý vztah k cizincům pracujícím v SSSR. Zatímco na jedné straně je jim vycházeno vstříc a jsou upřednostňováni vůči ostatním (byty, nákup nedostatkového zboží apod.), při pokusech o navázání pracovních styků s různými ústavy, a zejména závody mimo Dubnu, často narážejí na nepřekonatelná administrativní opatření. Problémem je i volný pohyb na území SSSR. K návštěvě míst a oblastí mimo Dubnu a Moskvy je potřebné povolení policie. Z těchto skutečností vyplývají jistě i snahy některých pracovníků (mimo SÚJV Dubna) o neúplné informace a jakýsi ‚strach z cizinců‘.

Během srpnových událostí [1968] zastávalo vedení ústavu názor, že není třeba míchat politické projevy do činnosti mezinárodního vědeckého ústavu a zhoršovat dobré vztahy na poli vědecké spolupráce. Nebylo nám bráněno se v rámci čs. skupiny shromažďovat a projevovat, ať již oficiálně, nebo neoficiálně své názory. Různé formy protestu však vedení ústavu nebralo na vědomí. O tom, jak byla sovětská veřejnost informována o situaci v ČSSR, je dostatečně známo, a proto nepřekvapuje, že většina lidí, s kterými jsem hovořil, měla názor prakticky totožný s názorem oficiálních deníků. Můj odchod byl ze strany ústavu v té době zajištěn normálně. Ze strany zahraničního oddělení ČSAV a SAV se nevyskytly žádné potíže a všechny formality, související s mou cestou byly rychle a přesně vybaveny.“ [František CHOVANEC (Elektrotechnický ústav SAV), zpráva o dlouhodobém pracovním pobytu v SÚJV (od 3. 9. 1966 do 11. 9. 1968), překlad ze slovenštiny]

– o –

Skupina čsl. pracovníkov v Dubne udržiava navzájom úzke kontakty. Skupina má svojho vedúceho, menovaného ČSAV, a volený výbor. Tento spolu s výborom KSČS napomáha udržiavať kontakt s vlasťou, s veľvyslanectvom, organizuje dovoz čsl. filmov, schôdze a besedy, ktoré mali v priemere veľmi slušnú úroveň.

Organizácia práce v SÚJV závisí od funkčného zariadenia. Pracovné skupiny nie sú národnostné, ale zmiešané, i keď v tej ktorej skupine môže mať jedna národnosť prevahu. Počet sovietskych pracovníkov však značne prevyšuje nad zahraničnými, pričom sovietský pracovníci sa nevymieňajú tak, ako sa vymieňajú pracovníci zahraniční. Toto spolu s podriadenosťou ústavu vnútroštátnym sovietskym predpisom čiastočne narušuje jeho medzinárodný charakter a tlmí jeho kontakt so svetom.“ [Andrej PÁZMAN (Ustav teorie merania SAV), cestovní zpráva z dlouhodobého pracovního pobytu v SÚJV v Dubně, 1966-1969 (datováno Bratislava, květen 1969)]

– o –

Skutečnost, že jsem měl možnost navštívit poměrně na dlouhou dobu tři velké ústavy (SÚJV, CERN, RHEL) a seznámit se s organizací vědecko-výzkumné práce v těchto ústavech, dává hodně podnětů k přemýšlení, co by bylo možno zlepšit v organizaci vědecké práce v ČSSR. Především je to otázka počítačů. Nejedná se ani tak o celkové naše zaostávání v tomto oboru, které je patrně všem známo a jehož řešení je velmi složitou a dlouhodobou otázkou. Jedná se mi o skromnější problém − o otázku využití těch počítačů, které jsou již v ČSSR v provozu. Konkrétně mám na mysli počítač IBM 7040 ve Výpočtové laboratoři národohospodářského plánování v Praze 7, CDC 3300 ve Federálním statistickém úřadu v Praze a CDC 3300 ve Výzkumném výpočtovém středisku OSN v Bratislavě. Bohužel je nutno konstatovat, že mnohé z výkonných počítačů instalovaných v ČSSR (např. všechny tři výše uvedené) jsou v provozu v pracovní dny jen na dvě směny a ve dnech pracovního volna (prakticky od pátku odpoledne do pondělí ráno) vůbec nepracují. Taková situace není v žádném jiném státě, dokonce ani ne ve státech, které jsou velmi dobře vybaveny počítači a které by si takový luxus mohly dovolit. Prof. A. M. Baldin (nynější ředitel LVE SÚJV) při návštěvě ve FÚ ČSAV v prosinci 1970 po zjištění tohoto faktu nemohl pochopit, jak je něco podobného v socialistickém státě možné […]“ [Antonín PROKEŠ (Fyzikální ústav ČSAV), cestovní zpráva z pracovního pobytu v SÚJV v letech 1960-1970 (datováno říjen 1970)]

– o –

ÚFVE v Serpuchově zakoupil 5 počítačů ICL-16 (32 k slov rychlé paměti), které budou propojeny; vedle toho má BESM-6. Maďarská akademie věd zakoupila v tomto roce počítač CDC 3300, na kterém mají možnost fyzikové z ÚFÚ [Ústředního fyzikálního ústavu] v Budapešti, […], počítat v letošním roce několik set hodin. V SÚJV Dubna jsou mimo jiné v současné době dva počítače CDC, a to CDC 1604A a CDC 160. V lednu 1972 bude dovezen další stroj CDC 6200, který je letos kupován v kompletní soustavě (6 páskových jednotek, 6 diskových jednotek, tiskárna, děrovač a display) za 1,8 milionů dolarů. Stroj má 65 000 60bitových slov rychlé paměti. Jelikož je operační systém stejný jako u CDC 6600, je možno převzít z knihovny programů CERNu velkou většinu programů pouze s menší adaptací. (To má pro SÚJV při neustále se rychle rozšiřujících kontaktech s CERNem základní význam.)

Jak v Budapešti, tak i v Dubně a rovněž, jak je nám známo, i všude ve světě, pracují počítače 24 hodin denně a stojí jen několik málo dní v roce v době údržby. Je zcela jasné, že nebude-li nám umožněno používat počítačů tohoto typu, které v ČSSR pracují maximálně pouze na dvě směny, je možnost účasti našich fysiků na serpuchovských experimentech prakticky vyloučena.“ [Závěr cestovní zprávy pracovníků Fyzikálního ústavu ČSAV J. FISCHERA, J. HLADKÉHO a J. CVACHA o jednání v SÚJV v březnu 1972 o konkrétních formách budoucí spolupráce (s. d.)]

– o –

Spojený ústav jaderných výzkumů využívá od roku 1959 osobní automobily československé výroby Tatra-603. […] komfortem a dalšími uživatelskými ukazateli jsou v našich podmínkách nejvhodnějšími automobily pro potřeby vědců–pracovníků mezinárodního výzkumného centra. Ve Spojeném ústavu si automobily Tatra-603 získaly pověst spolehlivých vozů s dlouhou životností všech součástí […]“ [Pasáž z dopisu administrativního ředitele SÚJV V. L. Karpovského čs. podniku Motokov ve věci rozhodnutí ředitelství SÚJV zakoupit v roce 1971 dalších 7 osobních automobilů Tatra 2-603 (datováno 25. 11. 1970)]

– o –

V rámci svého pobytu v Dubně jsem byl zařazen do čs. delegace vedené Dr. Vl. Presperínem a zúčastnil jsem se porady delegací některých zainteresovaných členských států SÚJV o projektu přestavby cyklotronu U-120 na monoenergetický cyklotron s proměnnou energií. Porada probíhala ve dnech 13. – 16. 10. 70 v oddělení nových urychlovačů vedeném prof. Dmitrijevským. […]

Můj osobní názor je ten, že není-li možné v průběhu nejbližších let zakoupit [pro Ústav jaderné fyziky ČSAV] urychlovač požadovaných parametrů hotový, je přestavba starého cyklotronu v co nejužší spolupráci s SÚJV optimálním řešením a vzhledem k většímu počtu účastníků a předpokládané neformální dělbě práce i řešením efektivním. V rámci podílu na spolupráci při rozpracování a realizaci projektu se předpokládá moje účast v oblasti automatického řízení izochronního cyklotronu.“ [Milan ČIHÁK (Ústav jaderného výzkumu ČSAV), zpráva o služební cestě do SSSR v říjnu 1970 (datováno v Řeži 30. 11. 1970)]

– o –

Chtěl bych také poznamenat, že úspěšná spolupráce Fyzikálního ústavu ČSAV s CERNem v Ženevě na zpracování snímků z vodíkové komory je dobrou přípravou k práci na zařízeních SÚJV a zasluhuje si podporu. SÚJV má s CERNem dobré vědecké kontakty.“ [A. M. BALDIN v nástinu perspektiv spolupráce ČSAV a LVE SÚJV po jednáních v ČSAV v prosinci 1970 (příloha k dopisu J. Kožešníkovi z ledna 1971)]

– o –

„[…] hlavním úkolem Vydavatelského oddělení Spojeného ústavu jaderných výzkumů je rychlý a vysoce kvalitní tisk vědeckých prací vědců členských států (ústavu). Naše preprinty se formou výměny rozesílají do 55 zemí všech kontinentů. Československá polygrafická technika poskytuje v této otázce velmi důležitou pomoc.“ [Z dopisu vedoucího Vydavatelského oddělení SÚJV M. Lebeděnka podniku čs. zahraničního obchodu „Kovo“ Praha (datováno 17. 10. 1972)]

– o –

Z Československa jsou do Spojeného ústavu vysíláni jak vědečtí pracovníci z fyzikálních a chemických oborů, tak také inženýři a technici. Nejvíce je jich v Laboratoři vysokých energií, v Laboratoři jaderných problémů a v Laboratoři neutronové fyziky. Méně početné je naše zastoupení v Laboratoři jaderných reakcí a nejméně našich pracovníků vůbec je vysíláno do Laboratoře výpočetní techniky a automatizace. Pro tuto skutečnost není snadné najít vysvětlení. Domnívám se, že příčinou tohoto stavu je na jedné straně příliš specializované zaměření automatizace v SÚJV na potřeby jaderné fyziky a na druhé straně nedostatečné vybavení domácích československých pracovišť výpočetní technikou, důsledkem toho u nás je i nízký stupeň automatizace experimentálních měření.

V profesionálním složení našich pracovníků vysílaných do SÚJV se projevuje zcela zřetelně ta skutečnost, že Spojený ústav považujeme především za středisko jaderných výzkumů. Málo se však ví o tom, že se v něm provádí poměrně rozsáhlý teoretický i experimentální výzkum i v dalších oborech fyziky, například ve fyzice pevných látek a také v biologii, kryogenní technice a supravodivosti, v aplikované matematice, automatizaci atd. […]

Spojený ústav jaderných výzkumů dává všem členským státům jedinečnou možnost podílet se na výzkumech v těch oborech fyziky, které by tyto státy jednotlivě rozvíjet nemohly. Proto ostatně ústav téměř před dvaceti lety vznikl. Je však otázka, jak dokážeme těch možností, které ústav poskytuje, využít. Nejenom k prospěchu jaderné fyziky nebo fyziky elementárních částic, ale i pro jiná odvětví vědy a techniky, a dokonce v technologické a výrobní praxi. Pro optimální využití možností, jež Spojený ústav poskytuje, je nutno u nás doma vytvořit příslušné zázemí jak v kádrovém, tak technickém vybavení našich vlastních pracovišť. Především je zapotřebí urychleně vybavit čs. vědecká pracoviště moderní výpočetní technikou. Je zapotřebí zlepšit obecnou informovanost o vědecké problematice Spojeného ústavu a vysílání našich pracovníků od SÚJV realizovat podle předem vypracované koncepce. V tomto ohledu již vykonala komise pro spolupráci s SÚJV velký kus práce.“ [Jaroslav SEDLÁK (Fyzikální ústav ČSAV), in: Čs. čas. fys. A 24, 1974, s. 620 a 621]

– o –

Čs. účast v SÚJV Dubna vychází z toho, že tento ústav je nutno považovat za nedílnou součást čs. vědeckovýzkumné základny, nikoliv za zahraniční instituci.“ [Koncepce čs. účasti v SÚJV v Dubně, příloha k zápisu ze schůze Komise pro SÚJV 12. 10. 1976]

– o –

V oblasti výzkumu a mírového využití jaderné energie je spolupráce čs. výzkumných pracovišť nejrozsáhlejší se Spojeným ústavem jaderných výzkumů v Dubně u Moskvy. […]

Prostřednictvím ČSAV je zajišťována a řízena spolupráce dalších čs. vědeckých pracovišť. Jsou to zejména vědecká pracoviště Univerzity Karlovy, ČVUT, Univerzity J. A. Komenského v Bratislavě, Univerzity P. J. Šafárika v Košicích. Na spolupráci s SÚJV se dále významně podílejí tato vědecká pracoviště: Fyzikální ústav ČSAV, Ústav jaderné fyziky ČSAV, Fyzikální ústav SAV, Elektrotechnický ústav SAV, Ústav experimentální fyziky SAV, Ústav jaderného výzkumu ČsKAE, Tesla Přemyšlení, VPZ Běchovice.

Členství ČSSR v SÚJV umožňuje čs. vědě bezprostřední kontakt s nejnovějšími poznatky světové vědy v oblasti fyziky elementárních částic a fyziky atomového jádra a umožňuje udržovat vysokou úroveň výzkumů v celé řadě dalších vědních oborů, aplikací vyvinutých aparatur a moderních metodických postupů. Soustředění vědeckých kádrů a společné budování vědeckého potenciálu zajišťuje členským zemím SÚJV využívání takových zařízení (urychlovačů, detekčních aparatur, komplexně automatizovaných měřících soustav), jejichž výstavba a provozní náklady přesahují možnosti jednotlivých zemí socialistického společenství.“ [Příloha dopisu vedoucího čs. skupiny v Dubně Miroslava Fingera předsedovi ČSAV a zplnomocněnému zástupci vlády ČSSR v SÚJV J. Kožešníkovi (datováno 5. 11. 1980)]